Rakouská železnice
Rakouská železnice o rozchdu 1 435 mm (standartní rozchod) a 760 mm (bosenský) obsahuje přibližně 6 000 km kolejí. Většina tratí v Rakousku je elektrifikována a pořád se elektrifikují nové tratě. Největší rakouský železniční dopravce je OBB (Österreichische Bundesbahnen- Rakouské spolkové dráhy) ale v rakousku jezdí i dopravci jako WESTbahn nebo SLB (Salzburské lokální dráhy). Mezi nejfrekventovanější tratě patří Innsbruck-Salzburg-Linec-Vídeň, kde také jezdí soupravy Railjet které dále pokračují do Budapeště nebo třeba již zmiňovaný WESTbahn. Další frekventovaná trať vede z Vídně do Villachu. Tam jezdí i vlaky na pravidelné lince Hamburg-Praha-Vídeň-Villach jezdí vlak EC (EuroCity) Vindobona nebo na lince Waršava-Ostrava-Břeclav-Vídeň-Villach jezdí EC Polonia a tím pádem připadá v úvahu pro Česko významnou trať Břeclav-Vídeň. Tam jezdí kromě již zmiňovaných vláků i vlaky jako EC Antoní Dvořák (Praha-Vídeň). Brzy by měli na tuto trať také vyrazit vlaky Railjet na trase z Prahy do Štýrského Hradce.
Historie železnice v Rakousku
Historie železnice v Rakousku se datuje od roku 1827, kdy byla zprovozněna koněspřežná drála z Lince do Českých Budějovic. Tato koněspřežná dráha se uvádí jako nejstarší veřejná železnice v kontinentální evropě. Však první parostrojní železnice byla postavena z Vídně do Haliče na podmět profesora Polytechnického institutu ve Vídni Franz Xaver Riedl, který již měl zkušenosti z hornictví. Franz Xaver Riedl narhl trať z Vídně do města Bochnie, které se nachází na území dnešního Polska nedaleko Krakova. Stavbu financoval především Salomon Mayer, svobodný pán z Rothschildů. Poté co císař Ferdinand I. nastoupil na trů, tak obdržel obchodní dům Rothschild výhradní právo na výstavbu celé tratě z Vídně do Bochnie o délce 455 km a s odbočkami do Brna, Opavy, Olomouce a do Bialsko-Biale. V roce 1836 byla založena Severní dráha císaře Ferdinanda, která zahájila výstavbu tratě z Vídně do Břeclavi s odbočkou do Brna.
Rakouská železnice
